Co mají společného indičtí rolníci pěstující bavlnu, průměrné Polky a albatrosi žijící u pobřeží Havaje? Ačkoliv se to na první pohled může zdát těžko uvěřitelné, všichni jsou vystaveni škodlivým látkám používaným při výrobě, používání a vyhazování konvenčních tamponů a vložek.
Čemu jste vystavena při používání tradičních produktů pro intimní hygienu?
Během svého života průměrná žena spotřebuje přes 100 kilogramů produktů pro intimní hygienu – přibližně 20 000 tamponů a vložek, což představuje pouhých 0,5 procenta individuálního odpadu, ale ve větším měřítku je to obrovské množství. „Měsíčně v Polsku 10 milionů žen vyprodukuje 150 milionů použitých hygienických vložek, po roce by jimi mohly devětkrát pokrýt celý rovník zeměkoule“[1].
Používání standardních tamponů a vložek, stejně jako většina hotových výrobků, které můžeme koupit v supermarketu, má nepříznivý vliv na životní prostředí, a to jak ve fázi výroby, tak v procesu likvidace. Tradiční tampony a vložky, používané většinou žen, jsou nesterilní, plné toxických chemikálií a proto potenciálně nebezpečné pro zdraví žen. Projděme si tedy cestu „života“ tamponu nebo vložky z hlediska jejich vlivu na ženské tělo a přírodní prostředí.
Jedním ze základních materiálů používaných k výrobě tamponů a vložek je bavlna získaná konvenčně (na rozdíl od organické bavlny). To znamená, že při její produkci se používá obrovské množství pesticidů (odhaduje se, že na tento účel je spotřebováno asi 11 % světové spotřeby pesticidů). Během pěstování připadá na kilo bavlny 1/3 kila chemikálií použitých jako hnojiva. Tato produkce bavlny způsobuje nepředstavitelné škody v místním ekosystému – znečišťuje vodu a půdu, zabíjí organismy žijící v půdě a zároveň způsobuje nevratné zdravotní škody mezi pracovníky při jejím pěstování a mezi místní komunitou.
Další složkou tamponů a vložek z hlediska množství je syntetické hedvábí, získané z celulózy, tedy ze dřeva a papíroviny. Výroba tohoto typu papíru je uváděna jako jeden z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí.
Tampony a vložky vyrobené z takto získané bavlny a celulózy jsou následně běleny chlórem a mohou obsahovat tzv. dioxiny, což jsou silně karcinogenní a toxické chemické látky[2], které nejenže vážně znečišťují životní prostředí, ale představují obrovské ohrožení pro zdraví a život žen. TSS, tzv. Syndrom toxického šoku, je vzácný typ toxické otravy krve (v Británii se zaznamenává asi 40 případů ročně)[3], vyskytující se nejčastěji u žen používajících tampony, jejichž škodlivé složení (chemické látky jako furany a dioxiny a pesticidy používané při pěstování bavlny) způsobuje vznik toxických bakterií.
Poznamenejme, že většina dalších chemických úprav prováděných na vložkách a tamponech je z hlediska hygieny zbytečná. Změna přirozené, bavlněné barvy vložek na sněhově bílou v procesu chlorování je vůbec nečiní sterilními, ačkoliv takový dojem vyvolává. Standardní vložky a tampony NEJSOU sterilní, proto obsahují různé druhy bakterií. Také vonné látky přidávané do vložek, sloužící k zakrytí nepříjemného zápachu, jsou zbytečné chemikálie, které přicházejí do styku s nejcitlivějšími částmi ženského těla. K výrobě tamponů a vložek se navíc mimo jiné používají spojovací vlákna, umělé materiály, surfaktanty – povrchově aktivní látky a pryskyřice. Mnoho žen právě kvůli chemickým látkám používaným ve vložkách a tamponech reaguje na ně alergií. Chemické sloučeniny také zvyšují riziko zánětů a infekcí pochvy. Fólie použitá ve vložkách jako vrchní síťka a spodní vložka (polyethylen nebo polypropylen), která má zabránit protečení, způsobuje, že vložky nepropouštějí vzduch a přispívají k tvorbě odřenin[4]. V důsledku kontaktu polyethylenu nebo polypropylenu se sliznicí vzniká nepříznivá bakteriální flóra, která je nejen zdrojem nepříjemného zápachu, ale může také způsobovat infekční změny ženských pohlavních orgánů[5]..
Vzhledem k praxi firem produkujících tampony a vložky, které neposkytují informace o chemickém složení ani o způsobu jejich výroby, nemůžeme mít nikdy jistotu, že námi zakoupený produkt je pro zdraví neškodný. Vzhledem však ke množství chemikálií a toxinů použitých při vzniku průměrného tamponu, stejně jako k citlivosti a savosti pochvy a jejích stěn, se vliv tradičních „hygienických produktů“ na zdraví jeví jako poměrně zřejmý.
Likvidace produktů a její vliv na životní prostředí.
Tampony a vložky, správně likvidované, se rozkládají ve většině případů během několika desítek let, nicméně dvě miliardy vložek, vyhazovaných ročně jen Polkami, při rozkladu uvolňují všechny toxické látky použité k jejich výrobě. Papírové obaly hygienických produktů lze podrobit recyklaci. Situace vypadá mnohem hůře u plastových částí tvořících součást hygienických produktů (např. aplikátory, fóliové obaly), jejichž doba rozkladu je až 300 let. Nejškodlivějším scénářem pro životní prostředí je vhazování tohoto typu odpadu do kanalizace. Každý rok jen ve Velké Británii se přes kanalizaci do moře dostane asi půl miliardy hygienických vložek. „Tyto drobné předměty se dostávají do moře přes kanalizaci. Když se jich nashromáždí více, začnou představovat vážný problém. Mnoho mořských živočichů – želvy, kytovci, ryby, ptáci – umírá na následky otravy těmito předměty po jejich spolknutí. Podle odhadů BBC Wildlife Magazine ročně zemře 2 miliony ptáků a 100 000 mořských savců přímo v důsledku spolknutí plastu nebo v důsledku uvíznutí v plastových částech. Plasty se také dostávají do rybářských sítí, účinně je ničí, neboť bahno, kamínky a písek pak nemohou protékat oky sítě[6].“ Drobné kousky plastu pocházející z produktů osobní hygieny jsou o to nebezpečnější, že se při drcení stávají hůře odstranitelné, vytvářejí také lepkavou suspenzi a přispívají k ochuzení mnoha druhů mořské fauny a flory[7]..
Jak předcházet ztrátě zdraví a znečištění životního prostředí?
Řešením, které chrání jak nás, tak naši planetu, je používání ekologických produktů pro intimní hygienu, jako jsou: opakovaně použitelné ekologické vložky a tampony, houbové tampony nebo jednorázové biologicky odbouratelné vložky, které neobsahují pro zdraví ženy škodlivé látky, jsou vyrobeny z ekologických, z větší části biologicky odbouratelných materiálů a často umožňují ušetřit čas i peníze.
Pokud však používáme běžné vložky a tampony, pamatujme:
- splachování tamponů na toaletě nejen spotřebovává vodu a ucpává kanalizaci, ale také znečišťuje životní prostředí – vyhazujme je tedy do koše,
- vložky kvůli své velikosti a obsahu plastu a fólie znečišťují životní prostředí více než tampony,
- jednotlivě balené vložky nebo tampony v plastových aplikátorech nejsou o nic sterilnější, takže pokud máme možnost, je lepší kupovat ty „méně balené“,
- respektujme své zdraví a přírodu – žádejme od výrobců transparentní informace týkající se složení a výrobního procesu věcí, které kupujeme.
Na základě článku z http://ekokobieta.blogspot.com
—
[1] http://www.tabita.com.pl/srodowisko.php
[2] http://www.miesiaczka.com/index.php?option=com_content&view=article&id=29&Itemid=33
[3] http://www.virtuela.com/TSS.htm
[4] http://www.miesiaczka.com/index.php?option=com_content&view=article&id=19&Itemid=23
[5] http://www.tabita.com.pl/zdrowie.php
[6] http://zb.eco.pl/bzb/32/rozdz8.htm
[7] Zob. „Země viděná z nebe“ režie Xavier Levebvre, Pascal Plisson, 2009
